Báje o souhvězdích

Báje o souhvězdí - Vodnář

            Ve věku železném byli lidé velmi zlí a sobečtí. Ze světa vymizela pravda a ctnost. Když viděl Zeus spušť, která panovala na zemi, rozhodl se, že všechny lidi zničí. Devět dní lil Zeus na Zemi proudy vody, až ji celou zatopil a všichni lidé utonuli.

            Jediní, kdo přežili, byl Prométheův syn Deukalion se svou manželkou Pyrrhou. Zachránila je Prométheova rada. Poradil jim, aby si vystavěli pevný člun a v něm zkázu přečkali. Deukalion s Pyrrhou přistáli na hoře Parnasu.

            Bohyně Themis jim přikázala, aby zahalili hlavy, uvolnili roucha a házeli za sebe kosti své matky. Deukalion správně pochopil smysl věštby. Velkou matkou je Země a její kosti jsou kameny. Z kamenů, jež hodil on, se zrodili muži. Z kamenů, které hodila Pyrrha, se zrodily ženy. Deukalion a Pyrrha pak měli spolu syna Helléna, který se stal praotcem Řeků.

            Zeus lijící na Zemi vodu je zobrazen na obloze jako souhvězdí Vodnáře.

 

 

Báje o souhvězdí - Ryby

            Řecká bohyně Afrodité byla dcerou Diovou a manželkou kulhavého boha kováře, Hefaista. Afrodité byla svému muži nevěrná s mnoha bohy i smrtelnými muži a měla s nimi mnoho dětí. Jedním z jejích synů byl i Erós, bůh lásky, který svými šípy přinášel lidem i bohům šťastnou i nešťastnou lásku.

            Jednou se Afrodité i s Erótem procházeli po břehu řeky Eufratu. Náhle se před nimi objevil obr Tyfón. Byl hrozný. Měl sto hlav, dračí, psí i lidské podoby a ničil vše, nač přišel.

            Vyděšená Afrodité skočila i se synem do vln Eufratu a proměnila sebe i Eróta v ryby.

            S Tyfónem svedl později Zeus těžký boj. Za to, že se chtěl stát panovníkem bohů i lidí, jej Zeus ochromil bleskem a uvěznil pod socilskou horou Etnou. Tam netvor žije a občas ze sopky vyráží plameny a horké větry a sopka chrlí lávu.

            Na památku podoby, v níž Afrodité unikla obrovi, byly ryby přeneseny na oblohu.

 

 

Báje o souhvězdí - Blíženci

            Dvojčata Kastor a Pollux byli synové spartského krále Tyndarea. Pollux byl podle pověsti synem Diovým, byli tedy nevlastní bratři, přestože byli dvojčata. Jejich matkou byla Léda a sestrou Helena, švagrová mykénského krále Agamemnona.

            Oba chlapci byli už od mládí velmi stateční. Kastor byl vynikající lukostřelec, jezdec i krotitel koní. Pollux vynikal v pěstním zápase a jako syn Diův byl nesmrtelný. Byli jedněmi z padesáti řeckých hrdinů, kteří se spolu s Iásónem zúčastnili výpravy Argonautů. Iásón zorganizoval námořní výpravu, aby se zmocnil zlatého rouna ukrytého v jeskyni na Kolchidě.

            Hrdinové museli na cestě za zlatým rounem překonat mnoho nebezpečí. Při plavbě po Černém moři jednou vypukla vichřice. Hrozila, že potopí loď Argó a všichni plavci zahynou. Pěvec Orfeus proto začal hrát na kouzelnou lyru a prosil bohy o pomoc. Bouře najednou ustala. V tom okamžiku se na čelech dvojčat rozzářily jasné hvězdy. Od těch dob se stali oba bratři ochránci námořníků.

            Protože chtěli být neustále spolu i poté, co smrtelný Kastor zemřel, proměnil je Zeus v souhvězdí Blíženců. Na oblohu umístil i řeku Eridanus, po níž plula kdysi bájná loď Argó.

 

Báje o souhvězdí - Vozka

            Řecký král Erechtheus byl synem Země a božského kováře Héfaista. Byl vychován bohyní Pallas Athénou a když dospěl, stal se athénským králem. Na počest bohyně, která jej vychovala, založil slavnosti bohyně Athény a nejstarší chrám Erechteion, v němž byla Athéna uctívána.

            Nejjasnější hvězda souhvězdí Vozky - Capella - představuje kozičku, která kojila na Krétě Dia. Jmenovala se Amalthea a její jméno dnes nese jeden z měsíců Jupitera.

            Vozka je znázorňován s kozičkou na rameni a s kůzlátky v ruce.

 

 

Báje o souhvězdí - Beran

            Thébský král Athamas měl s bohyní oblaků Nefelou syna Frixe a dceru Hellu. Když opustil svou první manželku, která se vrátila na nebesa, oženil se se smrtelnou ženou. Macecha děti nenáviděla a krutě s nimi nakládala.

            To se dozvěděl posel bohů Hermés a poslal sourozence do království Kolchidy na východním břehu Černého moře. Hermés dal dětem na cestu létajícího berana se zlatým rounem. Zachránil se však jen chlapec Frixos. Děvče se nedrželo dost pevně a spadlo do moře, kde utonulo. Moře, v němž se Hellé utopila, se pak nazývalo Hellespont.

            Frixos byl králem Kolchidy vlídně přijat a dokonce se oženil s jeho dcerou. Berana obětoval Diovi a zlaté rouno věnoval králi. Ten rouno ukryl v jeskyni hlídané drakem, který nikdy nespal. Přesto bylo rouno odvezeno do řecka lodí Argó patřící hrdinovi Iásónovi. Beran se ocitl na obloze nedaleko Andromedy.

 

 

Báje o souhvězdí - Severní koruna

            V hlavním městě ostrova Kréta panoval kydsi král Mínos. Měl nevlastního syna Mínotaura, kterého musel ukrývat před světem. Mínotaurus byl totiž obluda s lidským tělem a býčí hlavou. Mínos se rozhodl vybudovat bludiště, v jehož středu by syna ukryl. Stavitelem labyrintu se stal Daidalos se svým synem Ikarem.

            Mínotaurovi v labyrintu byli jako oběti každoročně předhazováni chlapci a dívky z nedalekých Athén. Jednou padl los i na syna athénského krále jménem Théseus. Chlapec se zalíbil krétské princezně Ariadně a ta nechtěla dopustit, aby zahynul. Darovala mu proto klubko nití, aby v labyrintu nezabloudil, a meč, kterým měl Mínotaura zabít. Díky těmto darům se podařilo Théseovi netvora zdolat a zbavil tak zemi hrozného zla. Tímto činem proti sobě popudil krále Mínose a musel i s Ariadnou uprchnout na ostrov Naxos. Tam Théseus Ariadnu zanechal a odplul do Athén.

            Do princezny Ariadny se zamiloval bůh Dionýsos - bůh vína a veselí a vzal si ji za ženu. Ariadna nemohla na Thésea zapomenout a tak jí manžel daroval překrásnou čelenku, aby ji v jejím stesku potěšil. Když Ariadna zemřela, vyhodil Dionýsos čelenku na oblohu, aby ji už žádná žena nemohla nosit. Drahokamy se proměnily v hvězdy a září na obloze jako souhvězdí Severní koruny od jara až do podzimu.

 

Báje o souhvězdí  -  Velká medvědice        

Bohyně lovu Artemis měla ve své družině také krasivici Kallistó, jejíž půvaby okouzlily nejvyššího boha Dia. Když Artemis jejich vztah odhalila, vyhnala Kallistó ze své družiny. Vyhnaná a opuštěná Kallistó se potulovala mezi horami a když porodila Diova syna Arkáse, Diova manželka Héra ji za trest proměnila v medvědici.

            Malý Arkás vyrůstal a stal se vášnivým lovcem. Na svých toulkách jednou potkal v lese medvědici Kallistó a nic netuše, zamířil na ni svůj luk. Jeho otec Zeus však stačil vystřelený šíp odchýlit a tak zabránit matkovraždě. A protože nebylo v jeho moci rušit činy jiných bohů, proměnil v medvěda i Arkáse a spolu s matkou ho přenesl na oblohu.

             Souhvězdí Velké medvědice tvoří 227 hvězd, z nichž nejjasnějších 7 tvoří sedlo na jejím hrbetě (Velký vůz). Pětinásobné prodloužení jeho zadních kol Tě dovede k Polárce (Severce) - oku Malé medvědice (Malého vozu), z jehož 54 hvězd pouhým okem vidíš opět 7 nejjasnějších.

 

Báje o souhvězdí  -  Orion

 

       

Kdysi dávno žil v Řecku  urostlý muž jménem Orion. Měl  takovou sílu, že pro něj bylo hračkou vytrhnout staletý dub ze země nebo přenést skálu na jiné místo. Jeho matkou byla lovkyně z družiny bohyně lovů a lesů Artemidy, v níž měl Orion mocnou ochránkyni. Sám velice miloval lov a věrně Artemidu doprovázel při štvanicích. Ta si ho oblíbila pro jeho odvahu, Orionovi však úspěch příliš stoupl do hlavy. Stal se z něh nadutec a na svou špatnou vlastnost těžce doplatil.

První výstrahu dostal opři návštěvě krále ostrova Chiu. Vladař Oriona uctil skutečně královsky, ale Orion při hostině přebral vína a pohaněl hostitelovu rodinu. Král se na nevděčníka tak rozhněval, že ho dal oslepit a hodit do moře.

Orion v chladné vodě rychle vystřízlivěl a po zvuku kladiva došel k dílně božského kováře Hefaista, jehož pomocník pak lovce dovedl na východ k sídlu Jitřenky, Orionovy manželky. Jitřenčiny zářivé paprsky mu sice vrátily zrak, ale domýšlivý silák se z této zkušenosti nepoučil a nenapravil se.

Znovu chodíval na lov s bohyní Artemidou, slavil úspěchy a jednou před ní dokonce vychloubačně prohlásil, že když se mu zachce, vyhubí všechna zvířata na zemi.

Jeho zpupná slova bohyni tak rozhněvala, že na něj poslala velkého štíra, který Oriona uštkl a lovec zakrátko zemřel. O jeho smrti se dozvěděla Apollónova matka Létó, které kdysi Orion prokázal velikou službu. Z vděčnosti se přimluvila, aby bohové vzali Oriona mezi sebe.

Od těch dob vídáme na obloze velkého lovce s mečem u pasu, v ruce zvednutý kyj. Toto krásné zimní souhvězdí nese Orionovo jméno. Dodnes se lovec a štír nenávidí – Orion mizí za obzorem v době, kdy se na východě objevuje souhvězdí Štíra.

 

 

Báje o souhvězdí  -  Drak

            Ohavný drak Ládón byl synem mořského boha Forkýna a jeho manželky Kétó. Byl nesmírně silný, stohlavý a nikdy nezavřel oči. Héra mu proto uložila, aby hlídal její strom se zlatými jablky v zahradě Hesperidek. Nikdo z lidí, ani největší řecký hrdina Hérakles, si netroufal Ládóna přemoci nebo přelstít. Héra ho za věrnou službu přenesla na oblohu.    

            Souhvězdí Draka sestává z 222 hvězd, z nichž 18 uvidíš pouhým okem. Začíná mezi zadními koly Velkého a Malého vozu a má tvar obráceného písmene „S“ (= otazníku). Hlavu draka nalezneš, když asi 7 x prodloužíš spojnici předních kol Malého vozu.

 

 

Báje o souhvězdí  -  Býk

            Podle řecké pověsti chtěl mocný Zeus unést Európu, krásnou dceru fénického krále. Aby ji oklamal, proměnil se ve sněhobílého býka a vmísil se do královských stád. Európa si bílého krotkého býčka brzy oblíbila, když se však na něm chtěla jednou projet, býk opustil stádo, skočil do moře a plaval s princeznou na hřbetě k ostrovu Kréta. Proto se také na oblohu dostala jen hlava a plece Býka - ostatní je ponořeno do vln.

            Býka najdeme snadno nad Oriónem. Jeho nejjasnější načervenalá hvězda Aldebaran (Oko Býka) je obklopena otevřenou hvězdokupou zvanou Hyády. Hyády byly Atlasovy dcery a když jejich bratra roztrhal na lovu lev, tolik plakaly, že je Zeus z lítosti vzal k sobě na oblohu.

            Druhou hvězdokupou jsou Plejády (Kuřátka). Původně to byly mořské nymfy (také dcery titána Atlase), které ZEUS na jejich vlastní žádost proměnil v holubice. Plejády jsou od nás vzdáleny 400 světelných let a pokud vidíš 6 Plejád, máš dobrý zrak. Výborné oči jich mohou rozeznat až 10. Ve skutečnoszi je Plejád přes 1000, jsou zahaleny do oblaků mezihvězdné hmoty a okolo 600 jich občas exploduje. Dalekohledem je možné navíc uvidět slabě svítící obláček Krabí mlhoviny, která je zdrojem rentgenového záření.