Skaut Kuřim

Oheň

Oheň - podivuhodný jev : vyzařuje světlo a teplo, ale také kouř a dým, který jednou stoupá k výšinám, jindy se plazí při zemi jako had. Už jste si všimli co všechno dělá oheň s námi dnes ? Stačí jen rozdělat malý oheň v nepohodě a začne se odvíjet ten dávný příběh : máme oheň a hřejeme si zkřehlé ruce, přemýšlíme s pohledem upřeným do plamenů, někdo začne vyprávět příběh - i v nás žije odkaz dávných lovců.

 

            Nejdříve člověk poznal oheň z přírodních zdrojů, ze sopek, z ohňů zapálených bleskem nebo třením větví stromů o sebe. Člověk poznal jak příjemné je teplo, jak dokáže udělat ze sudené jeskyně útulný domov, jak je možné připravit si jinou stravu než jen syrové maso a bobule, jak je možné v ohni opálit do tvrda hrot oštěpu. Velmi brzy také člověk poznal, jakou smrtelnou hrůzu nahání oheň šelmám, před kterými musel vylézat na stromy. Poznal jak je mocný, když šelma utekla i před malým chlapcem s hořící větví. V ohni nalezl přítele, pod jehou ochranou mohl klidně spát uprostřed pralesa plného šelem.

 

Zřizování ohniště

 

            Prvním předpokladem je dobré umístění. Ohniště umístíme na tvrdé cestě, v blízkosti potoka, ve starém lomu, vždy v bezpečné vzdálenosti od všeho hořlavého - lesa, pole s dozrávajícím obilím, stohu slámy apod. Jesliže chceme mít ohniště na trávě louky nebo mýtiny, vždy odstraníme a uschováme drn a vyrýpnutou zeminu (obojí uložíme do stínu a občas kropíme vodou), abychom mohli ohniště zase zahladit. Pozor !! - v zemi nesmí být spleť kořenů a kořínků - obsahují hodně smůly, snadno vzplanou a hoří pod zemí. I doutnající uhlíky z kořenů pod zemí vydrží velice dlouho a oheň se může rozšířit do hrabanky nad kořeny.

 

            Pro oheň platí - sice nikde nezapsaná, ale tradičně dodržovaná - určitá pravidla. Kdo je nedodržuje, může se snadno dočkat pověsti nevychovance. Proto čtěte následující pravidla pozorně, jako by to byla pravidla společenského chování :

1. Kolem slavnostního ohně budujeme vždy dva kruhy:

            první z větších kamenů obklopuje oheň, brání jeho šíření

            druhý z kamenů menších je stezkou pro toho, kdo bude oheň udržovat

2. Ten, kdo oheň zapaluje a udržuje, je tímto úkolem poctěn, dostává ho jako člověk nejlepší, nejza-         sloužilejší. Většinou jsou tito lidé nazýváni ohnivci a nemusí být pro jeden oheň pouze jeden.

3. Do kruhu kolem ohně nikdo nesmí během táborového ohně vstupovat. Je to posvátné území se svým strážcem - ohnivcem. Výjimku tvoří pouze ti, kteří byli do kruhu pozváni - hosté, orlí      skauti, slibující skauti při slibovém ohni apod.

4. Topí se vždy čistým a dobrým dřevem a jeho zásoba je stranou ohně vždy pečlivě urovnaná. Je             nevychovanost běhat od ohně do lesa pro dřevo.

5. Kolem ohně se sedí buď na zemi na přikrývkách a pláštěnkách (indiánský způsob) nebo na křes-         lech a lavicích z přírodního materiálu (vlastnoruční výrobky zajišťují rozmanitý vzhled).

6. Je naprostou nevychovaností :

            - otáčet k ohni záda, aby nás oheň zahřál (raději volte přikrývku na záda)

            - cokoliv do ohně strkat (špekáčky an opékání apod.)

            - cokoliv do ohně házet (odpadky už vůbec ne )

Urážkou ohně, oddílu, i tábora je do ohně plivat nebo dokonce močit do hasnoucích oharků.

 

Typy ohňů

 

            A . Ohně užitkové

            B.  Ohně táborové

                        1. slavnostní

                        2. zvláštní

 

A. Ohně užitkové

            jedná se ohně, které jsou určené pro přípravu stravy - jak opékání přímo nad plameny, tak vytvoření ohniště pro vaření v nádobách. Užitková ohniště jsou samostanou kapitolou.

 

B. Ohně táborové

            Bez těchto ohňů není tábor táborem, výprava s přenocováním by byla chudá. U všech ohňů bez rozdílu, i u těch nejveselejších, nesmíme slevit :

            - slušné, ne-li slavnostní zapálení

            - služba ohnivců

            - uctivost k ohni

            - pořádek, čistotu a zahlazení stop

 

1. Ohně slavnostní

 

            Ohně zahajovací a závěrečné

            - mají svůj úkol ve svém jménu

 

            Ohně besední

            Na táboře jsou konány třeba i denně, jsou součástí každé výpravy nebo výletu. může být i jednoduchý, hlavně na výpravách není čas stavět pagodu, stačí i pyramida. Dodržuje však základní pravidla úcty k ohni.

 

            Veselý táborák

            bývá tak jednou až dvakrát za tábor. K němu si družiny připraví veselé výstupy, legrační hry a soutěže. I tento oheň musí mít svůj řád.

 

Táborák pro hosty

na tento oheň zveme přátele, hosty, návštěvy a to proto, aby nám něco řekli, předvedli, ukázali. Ne proto, aby skauti ukázali, že jsou cvičené opičky. Tento oheň má však svá pravidla :

            - do programu zařazujeme pouze to, co je vyzkoušeno a co všechy skutečně pobaví

            - hosty do zábavy zatahujeme pouze tehdy, když sami chtějí, jinak ať jsou raději diváky.

            - dbáme na hezké zahájení s obřadným zapálením a uvítáním hostů

 

2. Zvláštní ohně

            slibový oheň

            ohenň sv. Jiří

            oheň Tří orlích per

            roverský slavnostní oheň

 

            Kruh kolem táborového ohně nazýváme táborovým kruhem. Na táboře ho budujeme někde stranou, kde se příliš nechodí, kde je tiché místo a závětří. Kolem ohniště jsou rozestavěna křesla a lavice. Pro vůdce a jeho zástupce jsou postavena samostatná křesla.

            V táborovém kruhu se udržuje pořádek  jako doma v pokoji pro hosty. Ani během dne tu nepořádáme žádný program, pouze vážné rozhovory, besedy s hosty a návštěvami. Popel z ohniště vždy odstraňujeme a celé ohniště i s okolím se hned ráno po ohni pečlivě uklízí.

 

 

 

            Je neslušné vyhazovat hosty z tábora v čase táborového ohně, hosté se pozvou a ti  buď odejdou nebo se zúčastní. Jestliže to nejsou skauti, musíme jim vysvětlit skautské tradice týkající se ohňů. Pochopí, že oheň je pro nás něco slavnostního a odustí si u ohně kouřit nebo odhazovat do ohně nedopalky cigaret, ohryzek jablka nebo se snažit na oheň přiložit.

 

            Slavnostní zapálení si vyžauje přípravu. Nejběžnější je zapalování ohně ze čtyř stran (následování starých zvyklostí, které z indiánského prostředí přenesl E.T.Seton se symbolem tzv. Dakotského kříže větrů).

            Slavnostní ohně se nikdy nezapalují přímo sirkou, ale pomocí vyrobené louče. Na táboře se louč zapaluje v kuchyňských kamnech a přenáší se k táborovému kruhu. Při použití postranních ohňů se loučí zapalují nejdříve malé ohně v pořadí S, V, J, Z a teprve potom hlavní oheň. Nebo čtyři zapalovači zapálí přímo sirkami svůj postranní oheň, od jednoho z nich se zapálí louč a tou hlavní oheň.

 

Desatero zřizování ohniště

 

1. Rozmysli si na co oheň ptřebuješ a podle toho zvol typ ohniště a dřevo na topení.

2. Je li to možné, použij ohniště starého, již vybudovaného. Musíš-li založit nové, tedy na tvrdé cestě,       v blízkosti, potoka, ve starém lomu, vždy v bezpečné vzdálenosti od všeho hořlavého - lesa        pole  s dozrávajícím obilím, stohu slámy apod.

3. Ohniště oblož kameny, aby se oheň nemohl rozšířit. Nepoužívej kamenů z potoka - ty žárem pras        kají a mohou někoho i tebe zranit.

4. Musíš-li vyrýpat drny, ulož je stranou do stínu a občas je pokrop vodou. Použiješ je při zahlazování       ohniště.

5. Nauč se zapalovat první zápalkou, bez papíru a za každého počasí. Zvol dobře ochranu ohně před         deštěm, sněhem a větrem, zvol dobře dřevo.

6. Přikládej spíše menší dávky a častěji. Přikládej z návětrné strany a tak, aby se mezi plínka dostal        vzduch - jinak oheň udusíš.

7. Oheň má být "čistý" - netop zeleným jehličím nebo větvemi a listím. To pouze začoudí nádobí a            otravuje okolní vzduch. Netop dřevem, ze kterého vznikají poletující jiskry - zapálí les, pole s       obilím apod.

8. Nejvíce hřejí špičky plamenů, podle  toho zavěs nádobu na vaření a přikládej na oheň.

9. Dohasínající uhlíky lze povzbudit trochou soli a rozfoukáním.

10. Před odchodem vzorně ukliď! Nikdo nesmí poznat, že tu bylo ohniště - z vychladlého ohniště vy          ber popel, dolík zalij vodou, zasyp částí zeminy, zakryj drny a znovu zalij vodou. Tráva po       tom poroste dál. Kameny z okraje ohniště polož odkud jsi je vzal a očouzenou stranou dolů.

 

Slibový oheň :

 

Hlavní oheň je pagoda, boční ohně jsou malé pyramidy, které se zapalují postupně v pořadí :

 

1. oheň umístěný na sever - světlo pravdy

            "Zapaluji oheň pravdy :

                        Buď odvážný a vytrvalý, neváhej přemýšlet o vlastních omylech a chybách. Celé lid-                     ské poznání je plodem odvahy a úsilí."

 

2. oheň umístěný na východ - světlo lásky

            "Zapaluji oheň lásky :

                        Pracuj s chutí a zápalem, raduj se z tvořivého činu, práce pro celek je ctí a spojuje                      národy celého světa."

 

3. oheň umístěný na jih - světlo síly

            "Zapaluji oheň síly :

                        Konej vždy podle svého přesvědčení, chraň mladší a slabé, mlč, mluví-li starší a pro-                    kazuj mu úctu i jinak. Vždy dbej daného slova."

 

4. oheň umístěný na západ - světlo krásy

            "Zapaluji oheň krásy :

                        Buď čistý, rozuměj svému tělu a pečuj o ně, neboť ztělesňuje tvoji mysl. Pečuj o ži-                    vou i neživou přírodu a střež oheň v lese i na sídlišti."

 

 

"Zapaluji oheň velké rady, v jejich kruhu se utuží naše vztahy a přátelství, z jehož jiskry zapálí plamen v našich srdcích."

 

 

Junácký oheň :

 

"Zažíhám junácký oheň - oheň síly, moudrosti a lásky a

            - prosím vítr, aby zanesl zvěst o něm všude tam, kde v bratrském souzvuku bijí srdce vyzna-                    vačů mládí a radosti

            - prosím vodu, aby na svých vlnách zanesla pozdrav všem sestrám na světových mořích

            - prosím slunce, aby paprskem poznání osvítilo srdce pokrytá ledovým krunýřem nepocho-                       pení

- a prosím tebe ohni, abys jako v dávných dobách byl strážcem a vůdcem na naší nové cestě."