Přeskočit na hlavní menu - Přeskočit na podmenu
Vážení a mílí. Letos jsem byl požádán o shrnutí a analýzu tábora a všech událostí kolem něho já. Pohodlně se tedy usaďte – začínáme.
Historie letošního tábora se začala psát prakticky již o zimních prázdninách, kdy se Porky zcela náhodou střetl v hospůdce obce Záborné s mužem středních let jménem P.T. Po několikahodinovém seznamování již Porky věděl, kde onen muž bydlí, jaké má telefonní číslo a že chová koně. Tyto informace mu nedaly spát, a v jeho hlavě se začal rodit plán - plán puťáku na tábor.
Jeho myšlenky vyústily v realizaci 14.7., kdy jsme brzy ráno vyrazili společně s 10 skautíky, tedy prakticky polovinou osazenstva budoucího tábora (Michal 2x, oba Šindýlci, bráši, Dan, Boula, Šimpy a Míra) vlakem směr Záborná. Počasí nebylo nic moc, nicméně přes drobné nedorozumění s vlakem jsme před statkem pana P.T. stanuli kolem poledního všichni a v dobré náladě. Byli jsme pak jeho 13ti letým synem dovedeni k chatě za vsí, kde jsme se na verandě ubytovali. Po zbytek dne se hrál fotbal na golfisticky upravených pastvinách, jezdilo se na dvou koních, velkých, ne moc rychlých a těžkých – protože tažných a opíkaly se špekáčky.
Druhý den ráno začalo pršet a dva dny nepřestalo. Jinak se nic zajímavého nestalo. Za zmínku stojí snad jen nezměrná fantazie kluků při stavění bivakovacích přístřešků všeho druhu.
Třetí noc byla plánovaná na Šancích. Během dne se však již pomalu začala projevovat únava, někteří začínali „brblat“ a dosažení vytčené kóty začínalo být ohroženo. Leč po mnou neprozřetelně vyřčené informaci, že by se dnes teoreticky dalo dojít až na Baršinku, byla únava zapomenuta a vůdčí tahouni Míra a Zdenda nasadili zdrcující tempo. Posvačili jsme na Čertově hrádku a pak jsme se s jásotem a vidinou nákupu brambůrek v těšenovském marketu vnořili podle buzoly do hustníku. Vylezli jsme na Kopaninách, v Těšenově pak nakoupili 2 melouny a jiné nezbytnosti a z posledních sil dolezli na rozcestí nad Baršinkou. Přespali jsme pod širákem, a ráno kolem 10 hodiny jsme už pouze sestoupili kolem ohradníku do nížin našeho táborového údolíčka.
Došlo k srdceryvnému vítání s účastníky předchozího turnusu a poté byli kluci vyhnáni za účelem hygieny do potoka. Následoval každoroční organizovaný chaos spojený s přesunem velkého množství dětí a kufrů před táborovou bránu a prakticky totožného počtu kufrů a dědí zpoza brány v opačném směru.
Po uklidnění situace a odchodu těch správných dětí na vlak, tedy někdy kolem poledne, prosákla mezi rovery nastupujícího turnusu informace, že Miloš se po…, má chudák horečky a přijede asi za týden. Nicméně život šel dál. Večer došlo k zahájení celotáborové hry úvodní scénkou a od této doby se nejdůležitější stavbou tábora stala – Hvězdná brána. Skautíci byli rozděleni do tří skupin, tzv. SG týmů. Tyto skupiny prošly každý den ráno hvězdnou bránou na novou planetu, kde plnily různé důležité úkoly a zúčastňovaly se misí. Podle umístění v herním dni pak skládaly mozaiky snímků z průzkumné sondy, aby podle nich poznaly a našly místa úkrytu veledůležitých životů pro závěrečnou velkou bitvu. V té se mělo rozhodnout o osudu lidstva a naší planety vůbec.
Počasí naštěstí vyšlo celých čtrnáct dní na výbornou, a tak se daly realizovat hry všech typů, na poušti, v lese, v bažinách i ve vodě. O plavby na lodích, vodní pólo i obyčejné, prakticky každodenní, cáchání a koupání tak nebyla nouze.
Ve středu dopoledne dorazil s návštěvami i Miloš, a od té doby se běh tábora dělil na „Před“ a „Po“. Zesláblý, leč usilovně rehabilitující a evidentně šťastný, že je opět mezi svými, zahájil pak v sobotu večer slavnostní slibový oheň. Při něm byli někteří dokonce i překřtěni novými přezdívkami, že Vinetou – Wafle!
V následujícím týdnu stojí za zmínku dvě věci. Zaprvé – uskutečnil se výsadek SG týmů do neznámého okolí, zadruhé – proběhl přepad. Výsadek letos probíhal poněkud netradičně. Vzhledem k tomu, že naši skautíci již přece jenom odrostli, byla jim poprvé dána částečná volnost a možnost užít si života bez vedoucích. Tito se totiž po dosažení nejzazšího bodu plánované výsadkové trasy, a po zkontrolování způsobu přenocování, nenápadně vytratili a zanechali na místě pouze vzkaz, do kdy nejpozději se má zbytek týmu vrátit do tábora. Soudě podle ohlasů po návratu, měla tato varianta velký úspěch, a obě strany při ní měly dostatek času odpočinout si a načerpat nových sil. Co se přepadu týče – zapsala se tato akce do dějin našeho tábořiště dosti nesmazatelně, a nikdo z těch, kteří byli té noci přítomni, na ni asi dlouho nezapomene. Bude žít ve vyprávěních starších a v klubových zkazkách ještě dlouhá léta …
Noc se chýlila přehoupnout do své druhé poloviny, když Žabák konečně vyslyšel neodbytné nutkání přírody a zamířil z předního hangáru k potoku poblíž brány. Při zpáteční cestě se stavil v již téměř potemnělé kuchyni, a oznámil nám, co jsme onu noc snad osudově nešli spát, že odhalil plížící se postavy v rákosinách u Bruklinu. Po nekonečných dvou sekundách ticha a následném ujištěním Katky, že Žabák nebude pokárán, ba naopak, budou-li tyto postavy odhaleny a následně polapeny, se Žabákův obličej rozjasnil, jeho oči se zaleskly a mezi koutky se kmitl vděčný úsměv. Za to, co následovalo by se nestyděl ani ten nejzkušenější záškodník. První z mrzkých vetřelců byl zneškodněn Žabou, Petrem a Honzou téměř na místě, zbylí dva se ještě beznadějně snažili uniknout. Proti v cuku letu zmobilizovanému táboru však neměli nejmenší šanci a posledního z nich nespasil ani brilantní a do té doby nevídaný skok do bažiny mezi rybníkem a přístavištěm lodí. Všichni tři pak byli Katkou identifikováni jako členové 80. oddílu brněnských skautů a zbytek noci se tedy nesl v „družné zábavě“. Druhý den ráno jim byl v rámci hesla sláva vítězům, čest poraženým, umožněn důstojný odchod.
Jinak táborové dny plynuly zcela v poklidu a všeobecné pohodě. Zpestření přinesl snad jen výlet Petra Janského po dvou nejbližších nemocnicích (Pelhřimov a Jihlava), kde mu byl osobně panem primářem vyňat z oka blíže neidentifikovatelný kousek čehosi. Závěrečná velká bitva celotáborovky se uskutečnila 30.7. v křivolakých uličkách obce Těšenov, a nutno říct, že budoucnost lidstva byla při ní zachráněna. Poslední táborovou noc pak tradičně proběhl závěrečný oheň, při němž byla ukončena celotáborová hra, rozděleny ceny, diplomy a camrátka, no a pak se hrálo, zpívalo, …
Následující ráno už bylo poslední táborové, ale pouze pro letošek!!!
Mirek
© 2008 Skaut Kuřim