Skaut Kuřim

Historie střediska

Činnost současného střediska Junáka byla obnovena dne 2.2.1990 zahajovací schůzkou bývalých členů oddílu Junáka v Kuřimi z let 1968 - 1970, kterou svolal tehdejší vůdce střediska bratr Kamzík - ing Ivan Procházka st.

21.4.1990 se uskutečnila 1. výprava zájemců z řad dětí, kteří přišli po náboru ve školách. Na Zlobici se vytvořily první dvě družiny skautů - Rysi a Sokoli - a jedna smečka vlčat - Pumy - a tím byla prakticky zahájena činnost obnoveného Junáka, vůdce chlapeckého oddílu a současně střediska se stal bratr Petis - Petr Stražovský. Současně nebo vzápětí vznikly tři družiny skautek - Sedmikrásky, Trampíci a Veverky - a jeden roj světlušek, vůdkyní dívčího oddílu se stala sestra Armína - Ludmila Jízdná.

Zprvu jsme neměli vlastní prostory na schůzky jednotlivých družin, po dočasném využívání místností v budově bývalého OPBH na ulici Jungmannově, se začaly schůzky konat v pronajatých prostorách budovy MěDDM na ulici Otevřené. Po dostavbě vlastní klubovny (1993 - 2000) se veškerá činnost družin přemístila tam.

Počet členů jednotlivých oddílů se měnil se zájmem dětí, spíše však se zájmem a ochotou roverů a rangers vést samostatně vlastní družiny.

Historie skautingu

Dá se říci, že předchůdcem skautingu byl Ernest Thompson Seton (1860 - 1946). Mnozí z Vás ho znáte i jako spisovatele, malíře, přírodovědce. Narodil se v Anglii, ale od mládí žil s rodiči v Kanadě. Tady se setkal s domorodými obyvateli – indiány a brzy si všiml, jak je vychováván mladý indián žijící v lesích. Všiml si, že převyšoval mladé muže téhož věku někde v Evropě svou zručností, znalostmi, ale často i mravními hodnotami. Zajímal se o tento způsob výchovy, studoval ho a aplikoval s různými doplňky na bílé chlapce. Své hnutí později nazval “woodcraft – Liga lesní moudrosti”.

Napsal několik knih, které zaujaly anglického generála Roberta Baden-Powella (1857 - 1941). Ten tehdy velel jednotce v tehdy kolonizátorské válce v Africe proti Bůrům. Mladí domorodí chlapci byli najímáni jako stopaři, zvědové a spojky. Robert Baden-Powell sloučil vlastnosti kanadského indiána a afrického chlapce a vytvořil model mladého člověka, který má vynikající mravní hodnoty, znalosti, zručnost a dovede splynout s přírodou. Snažil se k tomuto modelu vychovávat mladé anglické chlapce. Podle anglického výrazu pro stopaře, zvěda – “scout”, dal tomuto systému název “skauting”. To se psal rok 1907. Dívčí skauting vznikl v Anglii roku 1910.

            Historie skautingu v Čechách a na Moravě

V předcházejících číslech jsme si říkali o tom jak a kdy vznikl skauting Roberta Baden-Powella.

V Čechách se o skauting začal zajímat pražský středoškolský profesor Antonín Benjamín Svojsík. Přizpůsobil skauting českým poměrům a přírodě. Spolu s 10 chlapci své třídy v roce 1912 uskutečnili první tábor. Brzy se tato družina rozšířila, vzniklo několik oddílů, uskutečnilo se několik táborů. Z této doby se datuje český vynález – stanová podsada. Svojsík chtěl novým způsobem vychovávat mladou mládež Sokola, jeho snaha však nebyla vyslyšena a Svojsík založil novou organizaci.

V roce 1914 dal školní inspektor Bílý název českému skautu jméno Junák, protože připomínal slovanské junáky – bohatýry. Tehdy se užívalo více českých názvů, které se však nevžily. Např. na Moravě se užíval název Psohlavci, který sice zanikl, ale převzala se z něj silueta psí hlavy do dnešního znaku Junáka.

Dívčí skauting v Čechách vznikl v roce 1915.

První světová válka utlumila činnost, protože vůdcové byli povoláni do války. V roce 1918 se však činnost obnovila v plném rozsahu a trvala až do začátku 2. Světové války. Na podzim roku 1940 násilně rozpustili Junák nacističtí okupanti. Mnozí z členů Junáka bojovalo ve východních i západních armádách, mnoho z nich bylo vyznamenáno, mnoho z nich padlo.

Hned v květnu 1945 se opět Junák obnovil, činnost však netrvala dlouho. Několik měsící po 25. Únoru se jasně ukázalo, že demokratické skautské hnutí se nesnese s totalitní diktaturou a tak byl 1.1.1951 opět rozpuštěn. Následovalo několik vln teroru proti skautským vůdcům a činovníkům.

Přišel rok 1968, Junák se znovu zformoval v organizaci, přišla sovětská vojska a jiné totalitní síly. Na sklonku léta 170 přišel v pořadí již 3. Zákaz činnosti Junáka.

Až opět na přelomu let 1989 – 1990 se začal znovu obnovovat – o tom jak tehdy vznikl Junák v Kuřimi jsme si již řekli dříve.

Proč právě Junák ?

Jaké místo má vlastně organizace “Junák” ve společnosti ? Má vůbec smysl dnes vyvíjet činnost pod hlavičkou Junáka ? Vždyť prací s mládeží s zabývá spousta organizací od Pionýrů přes Zálesáky až třeba po hasiče nebo rybáře.

Abych na tuto otázku mohl odpovědět, musím se přenést několik desítek let zpět do dob, kdy u nás skauting začínal. Tehdejší doba se od té dnešní velmi odlišovala - auto nebylo běžným dopravním prostředkem, neexistovalo ani video, ani megnetofony. Děti chodily do školy v naškrobených šatech, rodičům vykaly .... Do této poklidné doby s ustáleným žebříčkem hodnot vstoupil jistý středoškolský profesor Antonín Benjamín Svojsík. Rozhodl se vybudovat dětskou organizaci na nových principech formovaných Angličanem Robertem Baden-Powellem. V čem tyto principy spočívaly ? Především v přirozenosti všeho, co se v Junáku dělo. Členové vyvíjeli činnost v malých skupinkách, vedených tím nejschopnějším z jejich středu (tedy nikoliv dospělým !). Hráli spoustu her, ve kterých rozvíjeli své psychické a fyzické schopnosti. Začali jezdit do přírody tábořit, což bylo do té doby snad jen výsadou tuláků a kočovných cigánů. V organizaci se kladl velký důraz na morální vlastnosti a službu vlasti.

Není divu, že během pár let se z Junáka stala největší dětská organizace u nás. Mládež skauting jednoznačně akceptovala, čehož samozřejmě okamžitě využily jak církve, tak politické strany, aby na Svojsíkových myšlenkách přiživily svoji popularitu. Snad každá politická strana i církev musela mít svoje skauty...

Čeho jsme svědky dnes ? Toho, že Svojsíkovy myšlenky zůstaly i přes značný časový odstup velice aktuální. Leč jak se trefně vyjádřil v jednom rozhovoru bývalý starosta Junáka bratr Navrátil : “ Z Junáka se stala jakási samoobsluha.” Každý, ať už vede děti pod jakoukoliv hlavičkou si ze skautského programu vybere, co se mu hodí. Hry, táboření, organizaci, méně už zákony a morální prvky. Lidem rozdíly mezi organizacemi splývají a jej jim jedno, kam jejich děti chodí.

Ale abych se vrátil k otázce, zda má vůbec smysl v Junáku pracovat. Myslím si, že určitě má. Vždyť má totiž smysl po cestě, která se ukázala jako správná a nasměrovat na ni i ty, kteří ji teprve hledají. A nenechat se zmást tím, že na ni občas někdo vstoupí, aby ji o kousek dál se stejnou lehkostí zase opustil...

Co je to skauting ?

Kdybychom hledali ve slovníku cizích slov, dozvěděli bychom se že skauting je výchova chlapců a děvčat k dobrému vztahu k přírodě, ke druhým lidem a jejich výtvorům. Skauting je cizí slovo – anglické, český název Junák znamená totéž. O vzniku tohoto názvu napíši později.

A co je vlastně skauting – junáctví ?

Je to výchovný systém, jeho účelem je budovat mravní, naukovou a tělesnou zdatnost dětí, mládeže i dospělých podle určitých zásad, které jsou obsaženy v junáckém zákonu, slibu i ve zvláštních zkouškách (odborné zkoušky a stupně zdatnosti). Je to výchova ke státnosti, pracovitosti, zručnosti, odpovědnosti, samostatnosti, k dobrým vzájemným vztahům mezi sebou, k ostatním lidem.

Chlapci a děvčata si tyto junácké zásady osvojují nenásilnou formou – hrou, která u starších junáků přechází stále více v odpovědnou práci.

S výchovným systémem je spjata i organizace Junáka, která sdružuje mládež do družin a oddílů, umožňuje samočinně výchovu rádců a vedoucích oddílů.

Junákem (skautem) nebo skautkou může být každý, kdo o tento způsob výchovy má zájem, kdo složí po předepsané době nováčkovskou zkoušku. Junákem a skautkou se člověk stává na celý život, přestává jím být, jestliže přestane zachovávat junácké zákony a junácký slib.